Šikovná marketérka a nadšená cestovatelka Barbora Bošková našla způsob, jak své záliby spojit do jednoho. Život digitální nomádky jí není cizí a i když tvrdí, že firmy nemají rády neposedných zaměstnanců, coworkingové prostory v zahraničí by za běžnou kancelář nevyměnila. Cestz po světě ji inspirovaly i k vlastnímu projektu zaměřenému na ekologii.
Většinu roku trávíte mimo domova a pracujete z různých koutů světa. Kdy jste se odhodlali vyměnit kancelář za dovolenkové destinace?
K rozhodnutí vyměnit kancelář za jiné destinace jsem dospěla po mých prvních pracovních zkušenostech, hned po škole. Byla jsem jedním z mnoha absolventů, kteří po univerzitě nevědí co se sebou.
Možná jsem zkrátka pracovala v nesprávných firmách, ale pípačky a zbytečné sezení v kanceláři, když mám práci hotovou, to nebylo pro mě. Potřebovala jsem více svobody. Přiznám se, že největším důvodem, proč jsem toužila pracovat „z domu“, který se může nacházet kdekoli na světě, byl nedostatek času a financí na dlouhodobé „dovolenkové“ cestování. Dnes si vedle cestování i vydělávám a tak může být můj život a cesty finančně udržitelné. Je to skvělá kombinace.
Ze začátku to ale nebylo jednoduché. Najít firmu, která by zaměstnala neposedného zaměstnance nebo klienty, kterým stačí komunikace přes videohovor, takových nemusí být mnoho. Také začít vlastní byznys, který by se dal udržovat na dálku, není brnkačka. Mně trvalo asi 2 roky než jsem se dostala od první myšlenky „práce z pláže v exotice“ za stůl v kavárně nebo v coworkingu v jiné zemi.
Pracovat musím všude stejně usilovně. Potkala jsem nespočet podobných nomádů a všichni jsou to pořádní dříčů. Volného času máme přibližně stejně jako doma. V zahraničí mě to však nutí využívat čas mnohem efektivněji.
Která země vám učarovala nejvíce?
Každá země je jedinečná. Pokud se na země podívám z pohledu profesionálky, která potřebuje mít příjemné, mezinárodní a funkční prostředí na práci, tak bych sem radila spíše hlavní města nebo konkrétní oblasti.
Pokud se na krajinu podívám očima cestovatelky, která si chce užít přírodu či historii a o trošku méně světla z monitoru, tak ubere ze svého komfortu a dostupnost internetu mě až tak netrápí. Z exotiky mi učarovala Indonésie s jejím sopkami nebo i Srí Lanka s čajovými plantážemi a vysmátý dětičkami.
Myslím si, že senzaci cítím při návštěvě každé nové země. Kouzlo z neznámého je omamné, proto máme asi všichni potřebu objevovat stále nové a nové místa. Je ale dobré zůstat na jednom místě déle, protože během pár dní nedokážu objevit tajné zákoutí, najít si přátele a naučit se domácím zvyklostem. Proto se po příchodu do nové země snažím zakotvit na pár týdnů ve městě vhodném na práci. Když se podívám na mapu světa, přijde mi to, jako bych ještě ani nikde nebyla. No jsem za pomalé a udržitelné cestování, nikam nespěchám.
Kterou zemi považujete za nejlepší pro práci „z domu“?
Z evropských měst mám ráda jižní města, tedy Lisabon, Porto nebo Valencii, ale pro práci na dálku jsou určitě vhodné jakékoliv hlavní města Evropy. Výhodou větších měst je, že jsou multikulturní, což výrazně zlepšuje pracovní život i navazování nových přátelství.
V Asii je ideální například indonéské Bali nebo thajský Chiang Mai. Pro mě je důležitá komunita podobných lidí na daném místě. Freelanceři se zde účelově setkávají, aby navázaly nové kontakty či přátelství. Může to být během vzdělávacích akcí, organizovaných coworking míst, promítání filmů, setkání podnikavých žen, výletů do okolí nebo na józe v parku. Setkat lze kdekoho od Austrálie přes Madagaskar až po Brazílii. Proto je zde rozšířeno i sólo cestování, nikdo se tu necítí sám.
Jaké máte zkušenosti se sólo cestováním?
Ne vždy cestuji sama. Evropa i Asie jsou pro ženu bezpečné, což mi dalo úžasné možnosti. Nemohu ale říct, jak se mi cestuje lépe. Samotě více poznávám domácích a cizinců. Zjišťovat, jak funguje svět u nich doma a poznávat nové názory je pro mě důležitou součástí cestování. Kromě toho to má i další přidanou hodnotu. Cestovatelé se ke mně buď přidají a své zážitky sdílíme na místě, kde jsme se poznali, nebo se příště setkáme v jiné zemi či dokonce u nich doma. Z kolemjdoucích se stávají dobří přátelé.
Na poslední cestě jsem už byla s přítelem. Má to spoustu výhod, vše je jednodušší. Mám u sebe někoho, na koho se dá spolehnout a případné problémy během cestování nejsou pouze na mých bedrech.
Znám jen maličko lidí ze Slovenska, kteří by cestovali sami. Někteří nevědí jazyk a někteří se bojí kriminality nebo samoty. Zcela tomu rozumím, ale i tak doporučuji každému svou komfortní hranici posunout a vydat se na cesty. Já jsem v Asii strávila sama několik měsíců, protože jsem neměla kamaráda, který by si mohl dovolit odejít ze Slovenska na tak dlouhou dobu. A nelituji ani jednu vteřinu, kterou jsem tam strávila, zda sama nebo s novými přáteli.
Dokážete se během svých cest soustředit na práci? Jak se vyhýbáte věcem, které by vás mohly rozptýlit?
Na prvních cestách jsem měla problémy s koncentrací. Letos jsem ale svou rutinu vyšperkované téměř do dokonalosti. Všechno chce čas a trénink.
Pracovní morálka je v tomto případě velmi důležitá, nikdo mi nestojí za zády a necepuje mě, že jsem si za dnes nestihla všechno udělat. Organizaci efektivní práce se musí naučit každý, kdo dělá na volné noze. Jelikož všichni do jisté míry rádi prokrastinujeme, mnohdy je to hlavně ze začátku neskutečně těžké.
Motivací jsou pro mě určitě i finance. Pokud chci cestovat a mít vyšší výdaje, musím vydělávat. Rozumím, že právě moje práce mi dává tyto cestovatelské možnosti, jsem jí proto za to vděčná a beru ji s největší odpovědností.
Ne vždy mám sílu vyhnout se rozptýlení. Pokud po pěti dnech neustálého deště vyjde slunce, ráda si dám pauzu a zaplavat si v moři nebo bazénu. Nebo pokud přijdu na nové úžasné místo, následující den strávím objevováním okolí. Práce mě nakonec ale vždy doběhne, vyhnout se jí nedá.
Pracovní morálka je nepochybně důležitá. Máte konkrétní pracovní rutinu?
Po příchodu na nové místo potřebuji k sestavení rutiny několik dní. Musím zjistit, jak funguje doprava, kde jsou obchody, kde se dobře najím a hlavně, kde mohu mít klid na práci. Všechny ty věci, které mám doma podchyceny už léta. Pokud se přesouvám příliš často, na organizaci potřebuji více času, to je náročnější. Pro mě je nejvhodnější zůstat na jednom místě alespoň pár týdnů.
Svůj pracovní čas se snažím mimo domu zefektivnit co nejvíce, abych tutéž práci udělala za méně času. Rovněž se snažím vypustit jakékoliv prokrastinace aktivity, jako například sledování seriálů. V zahraničí vlastně zapínám počítač pouze kvůli práci, ani na sociální sítě není čas. Potom mi zůstane více volna na zážitky.
Například na Srí Lance jsem vstávala brzy ráno surfovat, o deváté hodině jsem už snídala a následně pracovala přibližně do páté. Večery jsme strávili v okolí na procházkách a na dobrém jídle. Jelikož domorodci připravují večeři minimálně hodinu, mnohokrát jsme vedle čekání studovali cizí jazyky.
Na Bali jsme si zase každé ráno vybrali místo na super zdravé ovocné snídaně a den jsme strávili v coworkingu. Někdy jsme si stihli zaplavat v bazénu a jindy jsme navštívili byznys a networkingových akce. Pokud jsme měli náladu, jeli jsme si zacvičit jógu.
Co považujete za největší výhodu životního stylu digitální nomádky?
To, že si dělám co chci a kdy chci. To je svoboda, bez které bych už snad ani nedokázala žít.
A to, že mohu být například každý týden nebo měsíc v jiném městě, jiné zemi. Je pravda, že většinou trávím dny za počítačem, ale vedle toho ráno nebo večer poznávám nová místa, zvyky a kuchyni. Po celou dobu jsem blízko historických center, chrámů, pláží, džunglí nebo vodopádů. Mohu si tedy vždy na chvíli nebo na prodloužený víkend odskočit a zažívat exotiku téměř neustále.
Má i své negativní stránky?
Určitě nějaké jsou a myslím si, že pro každého jednotlivce budou odlišné.
Z hlediska dlouhodobého nomádění mohou být problémové víza. Jsou lidé, kteří každý měsíc odletí ze země a druhý den letí zpět. Opakovaně tak oficiálně získají vstup do země. Takto to funguje například v jihovýchodní Asii. Je to na hlavu, ale je to tak. Může to být nákladné, riskantní a zbytečné létání navíc zatěžuje životní prostředí. Vyřizovat si víza klasickou cestou může být zase zdlouhavé a komplikované.
Většinou cestuji do chudších zemí než je Slovensko, protože je to většinou levnější. A právě takové země mohou mít několik problémů: výskyt exotických chorob, slabé zdravotnictví, vyšší kriminalitu nebo zvláštní lokální zákony a zvyky, které se musí dodržovat.
Zmínil jste coworking, jaké s ním máte zkušenosti a komu byste ho doporučili?
Coworking je úžasný. Zpočátku jsem hledala spíše kavárny vhodné na práci, protože coworking není úplně levnou záležitostí. Jenže kaváren vhodných na práci je velmi málo, a to může narušovat denní rutinu. Do coworkingu přijdu, rozložím počítač a mám klid celý den, je to jednodušší.
Každý coworking je jiný. Některý je velmi tichý a lidé večer utíkají hned domů. Myslím, že takto to funguje zejména na Slovensku. Pravděpodobně je to tím, že všichni jsou tu doma a tudíž mají program s rodinou a přáteli.
V jednom z top Coworking na Bali pořádají každý večer akci zaměřené na vzdělávání nebo zábavu a poznávání nových lidí. Jelikož jsou tam všichni cizinci, jde o velmi otevřený a sociální prostor. Doufám, že se mi tam podaří vrátit.
Když jsem doma v Brně, také chodím do coworku. Práce z domu je fajn na kratší období. Dlouhodobě by mi bylo samé smutno. Doporučila bych ho určitě každému. Hlavně těm, kteří mají problém efektivně se do práce dokopat a těm, kteří cítí, že by se měly více mluvit s jinými lidmi. Doma se to ne vždy dá (smích).
Kromě práce SEO konzultantky se věnujete i projektu Eco Hero. Víte nám o něm říct víc?
Profesionálně se věnuji optimalizaci pro vyhledávače pod záštitou firmy Spotibo, kde se kromě konzultaci klientům věnujeme i rozvoji SEO nástroje. Mám tuto práci velmi ráda z jednoduchého důvodu, neustále přicházejí nové otázky a podněty, které musím řešit. A tak se i neustále učím něco nového. Není to pro mě tedy téměř nikdy nuda.
Vedle cestování a práci v „business světě“ se ale často setkávám s tím, jak se na naši přírodu a budoucnost na této planetě zapomíná. Mnohé podněty jsem získala i v rozvojových zemích.
Kvůli znečištěnému vzduchu jsem v Thajsku nosila roušku na obličeji a neviděla na kopce v blízkém okolí. Navštívila jsem rehabilitační centrum pro orangutany na Borneu, kde jsem kolem úzkého chráněného pralesa neviděla nic jiného, jen plantáže olejových palem. Na krásných indonéských ostrovech jsem opakovaně ztrácela řeč při množství odpadků a mikroplastu v přírodě, moři a v okolí silnic. Z letadla jsem pozorovala obrovské odlesnené oblasti a stoupání hladiny moře na městském pobřeží Jakarty.
Problémy znečištění se týkají i Slovenska a Česka. Když jdu na procházku do lesa nebo pouze na zastávku, rozum se mi zastavuje při tom množství odpadků. Dokonce jsem zjistila, že na Slovensku máme v některé dny velmi znečištěný vzduch, ale vůbec se o tom nemluví.
Eco Hero je projekt, kterým chceme šířit osvětu, aby se svět stal lepším a ekologicky přívětivější místem. Snažíme inspirovat jednotlivce dělat malé kroky ke změně v současném konzumním způsobu života.
Naštěstí se o enviro tématech vypráví stále více. Vznikají nové eko organizace, sdružení, obchody, magazíny. Lidé mají upřímný zájem pomoci a velmi mě to těší. Stále to však není dost a proto se snažíme ve volném čase psát hodnotné články, kde čtenáři mohou najít informace a pomůcky na cestě k udržitelnému životnímu stylu.
